Proč má strojek skutečný vliv na výsledky permanentního make-upu?

V oboru permanentního make-upu si často klademe špatné otázky.

Který strojek dává nejlepší zhojené výsledky?
Který je nejlevnější?
Který je nejlehčí?
Který je nejštíhlejší?
Který nejméně vibruje?

Často také slýcháme, že zkušená PMU artistka vytvoří krásnou pigmentaci téměř s jakýmkoli strojkem a že není důvod utrácet za strojek tisíc dolarů, protože „je to všechno jen marketing“.

Zkušená artistka samozřejmě s průměrným strojkem obvykle dosáhne lepšího výsledku než začátečnice s technologicky nejpokročilejším strojkem. To ale neznamená, že na strojku nezáleží.

Do cíle dojedete téměř jakýmkoli autem. Každé auto splní svou základní funkci, ale pohodlí, ovladatelnost, čas, stabilita, bezpečnost i to, jak stejnou cestu prožijete, se mohou úplně lišit. Výrazně se může lišit i kvalita součástek, jejich životnost a riziko poruchy.

Totéž platí pro strojky na permanentní make-up.

Strojek je prodloužením ruky artistky. Měl by co nejpřesněji převést její pohyb, techniku a záměr na pohyb jehly. Zákrok za artistku neudělá a nenahradí dovednosti, ale může podpořit, nebo naopak omezit to, čeho je artistka schopná dosáhnout.

Když artistka roky rozvíjí svou techniku, analyzuje pleť, zdokonaluje pohyby a učí se pracovat s různými typy tkáně, měla by používat strojek, který tyto dovednosti co nejpřesněji převede do výsledku, jenž skutečně vzniká v pokožce.

V naší profesi by cílem nemělo být jen dokončit pigmentaci jakýmkoli způsobem.

Cílem by mělo být dát klientce co nejlepší výsledek, zvýšit komfort během zákroku, minimalizovat bolest a zbytečné poranění tkáně a zároveň vytvořit artistce podmínky, aby mohla pracovat s co nejvyšší přesností a kontrolou.

Permanentní make-up je kombinace propojených systémů

Permanentní make-up není výsledkem jednoho produktu ani jednoho rozhodnutí.

Je to zákrok složený z několika samostatných, ale vzájemně propojených systémů, které přinesou výjimečný výsledek jen tehdy, když jsou správně zkombinované a spolupracují.

Jedním z těchto systémů je strojek.

Strojek sám je uzavřený systém součástí, které se navzájem ovlivňují. Motor, mechanika, elektronika, řídicí systém, zdvih a vedení jehly nefungují nezávisle. Každá součást ovlivňuje tu další a právě jejich spolupráce jako celku určuje celkovou pracovní charakteristiku strojku.

Tyto součásti lze pečlivě vybrat, zkonstruovat a sladit tak, aby se doplňovaly. Nebo je lze jednoduše poskládat dohromady bez hlubšího pochopení toho, jak jejich vzájemné působení ovlivní chování strojku při skutečné pigmentaci.

Dalším systémem je cartridge a to, jak se v ní chová jehla.

Pak je tu pigment: jeho složení, vlastnosti a vhodnost pro konkrétní typ pleti a techniku.

Dalším systémem je technika artistky: pohyb, tlak, rychlost ruky, napnutí kůže, způsob budování vrstev a míra kontroly při každém průchodu.

Stejně důležitou součástí procesu je klientka – samotná tkáň, prokrvení, pružnost kůže, individuální biologická reakce a následné hojení.

Každý z těchto systémů se skládá z menších prvků.

U strojku jsou to motor, řídicí systém, mechanika, zdvih, vedení jehly, reakce na odpor kůže a chování strojku pod zátěží.

U cartridge záleží na stabilitě jehly, odporu membrány, vnitřním napětí i kvalitě výroby.

U pigmentu nezáleží jen na barvě, ale i na typu použitých barviv, průsvitnosti, krycí schopnosti a barvicí síle.

Ani technika není jeden pohyb. Je to souhrn mnoha drobných rozhodnutí během celého zákroku.

Změna kteréhokoli z těchto prvků může ovlivnit konečný výsledek.

Proč nestačí jen pohybovat jehlou nahoru a dolů?

Mnoho strojků na permanentní make-up je dodnes navrženo podle velmi zjednodušeného předpokladu: motor má pohybovat jehlou nahoru a dolů, a dokud se jehla hýbe, strojek plní svou úlohu.

Problém je v tom, že pigmentace neprobíhá ve vzduchu ani v materiálu se stálou tvrdostí.

Probíhá v živé tkáni.

Vlastnosti této tkáně se mění podle oblasti, napnutí, věku, prokrvení, pružnosti i podle toho, jak artistka pohybuje rukou.

Proto nestačí, aby se jehla prostě hýbala.

Rozhoduje, jak strojek reaguje přesně ve chvíli, kdy se jehla dotkne kůže.

Jak se chová, když na něj artistka zatlačí?

Jak reaguje na měnící se odpor tkáně?

Zůstává pohyb stabilní?

Dostává artistka jasnou hmatovou zpětnou vazbu?

Dokáže najít optimální pracovní rozsah mezi příliš povrchní prací a nadměrným tlakem?

Právě tady je vidět rozdíl mezi strojkem, který jen vytváří mechanický pohyb, a strojkem navrženým podle reality práce v živé tkáni.

Velká část trhu po léta kopírovala existující řešení.

Firmy se dívaly na jiné firmy. Porovnávaly vzhled, hmotnost, tvar a základní technické parametry.

Trh se zároveň posouval k rychlejší výrobě, větším objemům a stále nižším cenám. V některých případech to znamená levnější součástky, omezenou kontrolu kvality a menší pozornost tomu, jak se celý systém skutečně chová v reálných pracovních podmínkách.

Mnohem méně často začíná vývoj analýzou toho, co artistka během zákroku skutečně potřebuje a co se se strojkem děje ve chvíli, kdy se jehla dotkne tkáně.

To, že je strojek lehký, štíhlý nebo téměř nevibruje, ještě automaticky neznamená, že dává artistce dostatečnou kontrolu nad implantací pigmentu.

Pigment viditelný v kůži ještě neznamená správnou implantaci

Cílem zákroku není jen vidět barvu hned po dokončení průchodu.

Rozhoduje, kam a jak byl pigment implantován.

Během zákroku můžeme vytvořit něco, co vypadá jako správně uložený pigment, ale vypadá to správně jen do chvíle, než oblast otřeme.

Pigment může ležet příliš povrchově a zmizet spolu s lymfou, plazmou nebo přebytkem přípravku na povrchu kůže.

Může se stát i opak.

Když artistka nevidí očekávanou implantaci, může to začít vyrovnávat agresivnější prací: zvyšuje tlak, zpomaluje pohyb ruky nebo se opakovaně vrací na stejné místo.

To může nakonec vést ke krvácení, většímu množství exsudátu, nadměrnému otoku a tvorbě silnějších strupů během hojení.

Dobrý strojek by měl artistce pomoci najít správný pracovní rozsah.

Měl by jí umožnit budovat pigmentaci postupně, aniž by se po každém otření musela ptát, jestli pigment v kůži opravdu zůstal.

Nejde o to přesytit tkáň pigmentem ani mechanicky vtlačit do kůže co nejvíc pigmentu větším tlakem nebo agresivnější prací.

Jde o správnou a kontrolovanou implantaci pigmentu, kdy má každý průchod svůj účel a každá další vrstva přibývá záměrně, a ne proto, aby vyrovnala to, co se nepodařilo v předchozím průchodu.

Na každém mikrokanálku záleží

Permanentní make-up se skládá z tisíců jednotlivých vpichů jehly.

Každý z nich vytvoří mikrokanálek a umožní uložit určité množství pigmentu.

Jedna tečka je nejmenším prvkem celé pigmentace.

Z jednotlivých teček ale vzniká linka, chloupek, pixel, přechod, tónová gradace a nakonec celá vrstva barvy.

Když je pohyb jehly opakovatelný, předvídatelný a kontrolovaný, artistka může výsledek vědomě budovat.

Když strojek reaguje nestejnoměrně, každá tečka může mít jiný charakter a artistka začne strojek vyrovnávat rukou.

Zvyšuje tlak.

Opakovaně se vrací na stejné místo.

Dělá další průchody.

Mění pohyb.

Ne proto, že by to tkáň vyžadovala, ale proto, že se snaží dosáhnout výsledku, který jí chování strojku nedovolí vytvořit jednoduše a předvídatelně.

Proto pozornost k detailům není přehnaná.

Je základem kvality.

Můžeme přijmout průměrné výsledky, svádět je na obtížnou pleť, konkurenci nebo individuální vlastnosti klientky a hledat důvody, proč některých výsledků nejde dosáhnout.

Nebo můžeme analyzovat každou část své práce a vědomě volit řešení, která nám umožní se dál zlepšovat.

To, jak strojek reaguje na tlak, mění způsob naší práce

Ne každý strojek se chová stejně, když artistka zvýší tlak ruky.

U mnoha konstrukcí strojek dál mechanicky žene jehlu do tkáně, i když artistka začne tlačit příliš.

Pohyb se nezastaví jen proto, že je tkáň už přetížená.

Pokud artistka ještě nemá v ruce dostatečný cit, nebo pokud strojek nedává jasnou hmatovou zpětnou vazbu, je velmi snadné dostat se mimo optimální pracovní rozsah.

U strojku ME™ byla reakce pod zátěží navržena jinak.

Při nadměrném tlaku se strojek už nechová a nepůsobí úplně stejně jako při správné práci. Jeho charakter znatelně změkne a pod zátěží částečně povolí, takže artistka hmatem pozná, že se dostala mimo optimální pracovní rozsah.

To artistku nezbavuje odpovědnosti za správnou techniku.

Artistka se stále musí strojek naučit a najít správný pracovní rozsah – hranici mezi kontrolovaným kontaktem s kůží a nadměrným tlakem.

Právě v tomto rozsahu je možná lehká, záměrná a účinná práce.

Jakmile artistka tento rozsah najde, nemusí se strojkem bojovat ani se po každém otření ptát, jestli pigment v kůži zůstal.

Může se soustředit na tkáň, sledovat její reakci a postupně budovat pigmentaci, aniž by ji zbytečně přepracovala.

Cílem není, aby strojek udělal zákrok za artistku.

Cílem je, aby podporoval správný pohyb, dával jasnou zpětnou vazbu a omezoval přímý přenos nadměrného tlaku ruky na jehlu.

Proč vznikl strojek ME™?

Vývoj strojku ME™ trval čtyři roky.

Nezačal rozhodnutím vytvořit další strojek s jiným tvarem, jinou barvou nebo nižší hmotností.

Začal prací se strojky, které už byly na trhu, analýzou jejich chování a sledováním problémů, na které artistky při zákrocích opakovaně narážely.

Hlavní otázka nezněla:

Jak rozpohybovat jehlu nahoru a dolů?

Ten problém byl vyřešen už před mnoha lety.

Skutečná otázka zněla:

Jak vytvořit strojek, který reaguje na živou tkáň tak, aby artistka mohla pracovat lehčeji, přesněji a předvídatelněji?

Jak navrhnout celý systém tak, aby pohyb ruky, reakce motoru, vnitřní mechanika, řídicí systém, cartridge a odpor kůže nepůsobily proti sobě?

Proto se na strojek nedíváme jen jako na motor uzavřený v pouzdře.

Vidíme ho jako systém vzájemně závislých součástí.

Změna jedné součásti ovlivní ostatní.

Motor může být vynikající, ale pokud správně nespolupracuje s mechanikou a řídicím systémem, samotný motor dobrý strojek nevytvoří.

Stejně tak nestačí kvalitní mechanika, pokud její chování není správně sladěné s elektronikou, softwarem, zdvihem a reakcí strojku pod zátěží.

Teprve spolupráce všech těchto prvků jako jednoho systému vytváří pracovní charakteristiku strojku – tu, kterou artistka nakonec během pigmentace cítí.

Strojek artistku nenahradí, ale může změnit úroveň její práce

Ani ten nejlepší strojek neopraví špatnou techniku, nevybere správný pigment ani neanalyzuje pleť.

Může ale artistce umožnit mnohem účinněji využít dovednosti, které už má.

Může zkrátit cestu ke správné implantaci pigmentu, snížit počet zbytečných průchodů, ubrat stresu během zákroku a umožnit artistce soustředit se na výsledek, místo aby neustále vyrovnávala chování strojku.

Proto má strojek skutečný vliv na výsledky permanentního make-upu.

Není jediným faktorem, ale podílí se na každém jednotlivém vpichu jehly.

Ovlivňuje, jak se jehla chová při kontaktu s kůží, jak strojek reaguje pod zátěží, kolikrát se artistka musí vrátit na stejné místo, jak reaguje tkáň a jestli lze zamýšlenou techniku provést přesně tak, jak artistka chce.

Dobré pigmentace se dá dosáhnout i s levným strojkem.

To ale není ta skutečná otázka.

Skutečná otázka zní: když se strojek podílí na každém jednotlivém vpichu jehly během zákroku, proč by artistka, která chce poskytovat služby na nejvyšší možné úrovni, měla považovat výběr strojku za druhořadý?